Predstavujem Vám román Zrada z pera slovenskej autorky Adriany Macháčovej, ktorý koncom augusta uzrie svetlo sveta v českom preklade pod záštitou vydavateľstva Brána. Pamätáte sa na Huberta a jeho ženy? Nie? Tak teraz si môžete osviežiť pamäť a začítať sa do zaujímavého úryvku.
Prečítajte si príbeh, v ktorom láska, zrada, odpustenie a manipulácia zohrávajú veľkú úlohu. Hubert a jeho ženy sú skvelým dôkazom toho, prečo téma nielen fyzického, ale najmä duševného násilia, nesmie byť prehliadaná. Zvrátenosť nebezpečného muža sa schováva za zaujímavý námet s podvrhnutým zoznamom záletníčky.
Recenziu na Hubertove ženy si môžete prečítať TU.
Když vás zasáhne zrada na nejcitlivějším místě a ještě od nejbližší osoby, přetrhne se i to nejpevnější pokrevní pouto. Emu a Lýdii rozdělila láska k jednomu muži. Jaký je Hubert doopravdy a kdo koho ve skutečnosti zradil? Dá se vůbec napravit minulost? Komu je možné ve světě plném intrik věřit? Pomůže rozlousknut tajemství dvou rodin záhadný deník?
V příběhu Adriany Macháčové s detektivní zápletkou vášeň a pomsta takřka zničí každého, kdo se přestane dívat na svět čistýma očima a s nezkaženým srdcem.Úryvok:
Den co den si zakazuje myslet na Huberta Hopfa. Ale nedaří se jí to, neumí být vůči vzpomínkám, které ji skličují, lhostejná. Marně si namlouvá, že Hubert byl jen muž, se kterým měla kdysi poměr, muž, který si ji nezasloužil.
Kdyby jí hned vysvětlil, proč se vyspal s její sestrou, asi by to bylo jiné. Možná by mu i uvěřila, že se chtěl jen ujistit, že je nejlepší...
Lýdie se nepřítomně posadila na levou část postele a upřela do skříně prázdný pohled. Nevěděla, co má hledat, čeho si má všimnout. Nic z toho, co viděla, se jí nezdálo důležité. Asi je úplně omámená a utlumená z těch všech léků, co do sebe pořád cpe. Měla by s tím přestat.
Hubert se posadil vedle ní, ve slabinách opět pocítil silnou touhu. Nemohl se dočkat, až do Lýdie vnikne, až se mu oddá...
„Proč má Ema tolik oblečení?“ Lýdie neovládla svoji zvědavost. „Mohla by se, myslím, celé měsíce oblékat jinak.“
„No, ehm... nechci vypadat neskromně,“ zazubil se Hubert, „ale ženám dopřeji,“ dodal laškovně a jemně se předklonil, aby jí viděl do tváře.
Lýdie zacítila mužskou kořenitou vůni a postřehla dvojsmyslnost jeho slov. Ale nevěděla, co si má o tom myslet. Chvástá se nebo ji láká? Možná byla chyba, že sem přišla... možná velká chyba. Něco chvějivého se jí prohnalo tělem. Paměť se srdcem se pustily do boje. Rozum se jí posmíval, duše měkla něžností.
„Podívej, i pro tebe něco mám,“ nečekaně ji chytil za ruku a přitlačil si její dlaň k rozkroku.
„Přeskočilo ti?“ Lýdie se prudce odtáhla, ale v lůně pocítila silné vzrušení. Hubertovo neobyčejné mužství, které si tak dobře pamatovala, ji odzbrojilo. Chloupky na předloktí se jí zježily a bradavky pod tenkou blůzkou vztyčily. Kriste, chová se jako vyšinutá!
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára